Když se z koníčku stane poslání

Jmenuji se Adam Bárta a k focení a fotografii jako takové jsem se dostal už jako malý kluk. O prázdninách jsme spolu s mým tátou chodili po Prachaticích a cvakali staré černobílé fotky na fotoaparát, jehož jméno ani neumím vyslovit. Pak jsme společně v černé komoře vyvolávali „úlovky“ všedních dní. A když vidíte, jak se před vámi z „ničeho“ objevuje „něco“, tak vás to prostě dostane a zůstane to ve vás napořád.

Pak přišlo dospívání a jiné zájmy, ale fotografování tam pořád v rožku zůstalo. I přesto, že jsem si vybral obor, který je na hony vzdálený focení, a věnoval jsem se mu přes dvacet let, pořád jsem věděl, že mi něco schází. Úniky k fotkám, které vidíte vznikat, mě začaly čím dál tím víc naplňovat.

I proto jsem se rozhodl, že budu fotografii pomalu upřednostňovat a jednou se jí budu věnovat naplno. No a tak jsem tady — už ne malý kluk, ale čtyřicátník, který chce pomocí fotoaparátu zachytit i vaše okamžiky a zvěčnit je na kus papíru, protože fotografie jsou dokonalou vzpomínkou na to, co bylo.